historie malá
Krátký historický nástin:
Tibetský španěl jednoznačně pochází z Tibetu, ale o konkrétním původu tohoto milého houževnatého psíka je známo málo. Ani jeho název historii plemene nijak neosvětlí. Označení "španěl" by poukazovalo na loveckého psa určitého typu - tomu však tibetský španěl v žádném ohledu neodpovídá. Však to také žádný španěl není, má k němu tak daleko, jako tibetský teriér k teriérům. Jisté je, že tibetský španěl patří k nejstarším existujícím plemenům - psy podobné tibetským španělům zobrazují kresby již ze 7. století našeho letopočtu. Přesto jsou tibetští španělé často považováni za křížence s pekingským palácovým psíkem, který se však prvně objevuje až na obrazech z 18. století. V Tibetu se tito psíci chovali jak v klášterech, tak na venkově. Mezi jednotlivými psy byly značné velikostní a typové rozdíly, psi z klášterů ale byli elegantnější a "zdobnější" než psi z vesnic. V nejčistší formě chovali tibetské španěly v klášterech západně od Lhasy, odkud mohli být pouze darováni jinému klášteru nebo váženým hostům. Malý pes měl v klášterech za úkol držet stráž z vyvýšeného bodu (například obvodové zdi) a na všechno neobvyklé v okolí upozornit svým štěkotem. Štěkot pak přivolal na místo velké dogy, které odradily vetřelce před vstupem do klášterního areálu. Mniši však byli zvyklí od svých malých psů očekávat i další služby - při dlouhých modlitbách oceňovali společnost huňatých psíků coby živých "kamínek", psíci také uváděli do chodu tzv. modlitební mlýnky.
